Čauky všem! Na dnešní den připadal významný datum. Máme jít na představení do Sydney Opera House, ale o tom až za chvíli.
Den jsme započaly návštěvou Sydney power museum - něco jako technické muzeum u nás. Mají tu spoustu expozicí z vědy, ale hlavně se specializují na pohony a dopravu. Cesta sem byla celkem vtipná. V Sydney mají několik tipů veřejné dopravy - vlaky, autobusy, tramvaje, metro a přívozy. Teda takhle. Mají tu rozsáhlou síť vlaků a autobusů, několik přívozů a po jedné lince metra a tramvaje. My jsme zatím využily vše až na metro a tramvaj. Stejně, jako každý den jsme do města dojely vlakem a co nás nenapadlo, jet 2 zastávky tramvají, ať ji taky můžeme považovat za využitou. :D
V prvním patře muzea jsme si vyzkoušely různé experimenty. Na moderních muzeích mám nejradší různé interaktivní prvky, kde si můžete cokoliv vyzkoušet a tady jich měly několik. Zkoušely jsme si různé experimenty s periodickou tabulkou prvků, hrály jsme si s magnetickými póly, zkoušely jsme, jak naše tělo vodí elektřinu a další. Dokonce tu mají i repliku elektrického křesla. Ta teda zaujala hlavně mě.
V další expozici se věnovali počáteční dopravě po Sydney. Prohlédly jsme si staré vlaky, povozy a nakonec i staré hasičské auto.
Následovala část muzea věnovaná cestě na Měsíc, jelikož tento rok slavíme 50. výročí od tohoto skutku. Prošly jsme se i na Mezinárodní vesmírné stanici.
Poslední patro muzea bylo docela zvláštní. Celkem velká slátanice spousty exemplářů a někdy jsme ani nevěděly, na co že se to vlastně koukáme.. :D
Cestou zpět domů jsme se prošly čínskou čtvrtí. Z cestování vím, že skoro každé větší město v zahraničí jednu takovou má. Sydney je ovšem docela specifické město. Nejen, že tu je čínská čtvrť, ale najdete tu i korejskou, japonskou, vietnamskou, indickou a spostu dalších. :D
Po rychlém přesunu domů už začaly připravy na velký večer. S sebou jsme si vzaly večerní šaty, slušné boty a šlo se na to. K našemu překvapení nebyl sál vyprodaný. Obsazené byly asi tak 3 čtvrtiny. A co nás teda dostalo nejvíc bylo oblečení zdejších návštěvníků. Z Čech jsme zvyklé, že když se jde do společnosti, člověk se řádně obleče, tady to je asi jinak. V prvních řadách seděly ženy v teniskách a vytahaných svetrech a za nimi muži v mikinách. No my jsme tam ostudu rozhodně neudělaly. :D
Musím přiznat, že po poslední návštěvě divadla, které vybírala mamka, jsem byla krapet skeptická. Posledně jsme totiž byly na baletu v Národním divadle a za 3 hodiny jsem pochopila akorát to, že představení začalo a pak skončilo. To bylo asi tak vše. Tady nás ovšem čekal muzikál West side story - velmi známý příběh se známými písničkami a tak musím říct, že bych na představení šla ještě aspoň jednou. Za 2 a půl hodiny jsem se ani chvilku nenudila, ba naopak.
To už bude pro dnešek vše. Tak zítra zase naviděnou! :)
Comments
Post a Comment