Jelikož mám hodně kamarádů a členů rodiny doma v České republice a spousta z nich mi píše o fotky a informace z našeho malého dobrodružství po ostrovech země vycházejícího slunce, rozhodla jsem se psát malé příspěvky o našich aktivitách sem na můj blog. Tak vzhůru do toho! :)
Jinak se všem velmi omlouvám za mojí GRAMATIKU! Píšu jako prase, já vím! :D :D
Naše cesta započala 1.6. v 19:25, nebo aspoň v tolik hodin mělo naše letadlo odletět z letiště Václava Havla. Realita byla trošku jiná. Náš krásný airbus A321 opustil pražské letiště o pár minut později, ale nám nic nevadilo, jelikož jsme měli mít v Istanbulu něco málo přes dvě hodiny času. Přestup jsme trávili procházkou po letištní hale a pokukováním po obchodech. Asi 30 minut před otevřením naší brány jsme se usadili v krásných křeslech doprovázeni skupinkou asi 160 Čechů, kteří se vydali na stejnou cestu jako my.
Let z Istanbulu trval něco málo přes 11 hodin. Cesta byla celkem klidná a během letu jsme zažili jenom dvě turbulence. Tím "jenom" narážím na můj let do Bostonu v roce 2014. Během něho jsem si totiž myslela, že v letadle všichni umřeme. :D
Let byl celkem únavný a zdlouhavý. Chvilkami jsem litovala, že se na tuhle cestu vůbec vydáváme, ale rozhodně to za to stálo. Turkish Airlines jsou jedny z nejlepších aerolinií na světě, o čemž svědčil i servis na palubě. Skvělé dotykové obrazovky, na kterých se daly sledovat filmy, seriály a dokonce i živé vysílání britských televizí. O jídlo taky nebyla nouze, jelikož nám dali dvakrát najíst výborného jídla.
Po příletu do Tokia nás čekal pohovor s úředníkem, který toho moc vědět nechtěl. Vlastně toužil hlavně po našich otiscích prstů a taky si nás vyfotil (po 11 hodinách v letadle jsme museli na těch fotkách vypadat všichni báječně) a pak už jen namátková celní kontrola našich zavazadel. Když jsme měli za sebou všechny tyhle šaškárny, našel čas koupě lístků na metro.
Metro je tady řešené naprosto báječně. Všechny linky mají svou barvu, písmeno a každá zastávka pak nese číslo v pořadí a písmeno právě té linky, na které se nachází. (Pro představu bydlíme na zelená C5 - no vlastně je to smaragdová, jelikož Japonci tu všechno moc rádi noblesně označují :D :D ) Při cestě do našeho ubytování nás čekal jeden přestup, který jsme hravě zvládli a pak už nastalo hledání bytu.
Od našeho hostitele jsme dostali podrobnou mapu našeho bydliště, ale hledejte něco po tmě v cizím městě. Nakonec se nám naštěstí podařilo naše ubytování najít a tak jsme tu! Opravdu jsme v Japonsku.
Nakonec přikládám pár fotek jídla z letadla a přeletu nad západním pobřežím Japonska.
Zatím pa! :)
Jinak se všem velmi omlouvám za mojí GRAMATIKU! Píšu jako prase, já vím! :D :D
Den 1&2 - Cesta
Naše cesta započala 1.6. v 19:25, nebo aspoň v tolik hodin mělo naše letadlo odletět z letiště Václava Havla. Realita byla trošku jiná. Náš krásný airbus A321 opustil pražské letiště o pár minut později, ale nám nic nevadilo, jelikož jsme měli mít v Istanbulu něco málo přes dvě hodiny času. Přestup jsme trávili procházkou po letištní hale a pokukováním po obchodech. Asi 30 minut před otevřením naší brány jsme se usadili v krásných křeslech doprovázeni skupinkou asi 160 Čechů, kteří se vydali na stejnou cestu jako my.
Let z Istanbulu trval něco málo přes 11 hodin. Cesta byla celkem klidná a během letu jsme zažili jenom dvě turbulence. Tím "jenom" narážím na můj let do Bostonu v roce 2014. Během něho jsem si totiž myslela, že v letadle všichni umřeme. :D
Let byl celkem únavný a zdlouhavý. Chvilkami jsem litovala, že se na tuhle cestu vůbec vydáváme, ale rozhodně to za to stálo. Turkish Airlines jsou jedny z nejlepších aerolinií na světě, o čemž svědčil i servis na palubě. Skvělé dotykové obrazovky, na kterých se daly sledovat filmy, seriály a dokonce i živé vysílání britských televizí. O jídlo taky nebyla nouze, jelikož nám dali dvakrát najíst výborného jídla.
Po příletu do Tokia nás čekal pohovor s úředníkem, který toho moc vědět nechtěl. Vlastně toužil hlavně po našich otiscích prstů a taky si nás vyfotil (po 11 hodinách v letadle jsme museli na těch fotkách vypadat všichni báječně) a pak už jen namátková celní kontrola našich zavazadel. Když jsme měli za sebou všechny tyhle šaškárny, našel čas koupě lístků na metro.
Metro je tady řešené naprosto báječně. Všechny linky mají svou barvu, písmeno a každá zastávka pak nese číslo v pořadí a písmeno právě té linky, na které se nachází. (Pro představu bydlíme na zelená C5 - no vlastně je to smaragdová, jelikož Japonci tu všechno moc rádi noblesně označují :D :D ) Při cestě do našeho ubytování nás čekal jeden přestup, který jsme hravě zvládli a pak už nastalo hledání bytu.
Od našeho hostitele jsme dostali podrobnou mapu našeho bydliště, ale hledejte něco po tmě v cizím městě. Nakonec se nám naštěstí podařilo naše ubytování najít a tak jsme tu! Opravdu jsme v Japonsku.
Nakonec přikládám pár fotek jídla z letadla a přeletu nad západním pobřežím Japonska.
Zatím pa! :)
Comments
Post a Comment