Budíček byl nastavený už na šest hodin ráno, protože původní čas odjezdu byl v 6:30. Bohužel se tetě udělalo špatně, takže jsme museli náš odjezd o pár minut odložit. Nicméně jsme už kolem sedmé hodiny mířili na dálnici. Během cesty jsme několikrát stavěli a celých 479 mil (asi 776 km) uběhlo docela dost rychle. Asi to bylo i tím, že jsem docela dost značnou část cesty prospala.
Do hotelu jsme přijeli kolem čtvrté hodiny a u vchodu jsme stejně jako v amerických filmech odevzdali klíče poslíčkovi, který nám odvezl auto na nedaleké parkoviště. Na recepci jsme museli nahlásit naše jména a musím říct, že obsluha měla nečekaně dost velké problémy s mým jménem. Pokoj jsme dostali v posledním - 26. patře a výhled z něj byl neskutečný. Od Niagarských vodopádů jsme byli opravdový kousek a i jsme viděli na známý Rainbow bridge, který spojuje USA a Kanadu.
Po menším vybalení jsme se vydali přímo k vodopádům a počáteční pocity byly naprosto úchvatné a neuvěřitelné. Vůbec jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Hlavně jsem si ani nemyslela, že jsou ty vodopády tak velké, protože na fotkách vypadají mnohem menší. Po krátké procházce podél řeky Niagary jsme se vydali na zdejší vyhlídku. Po chvíli za námi přišla paní, že slyšela češtinu a začala se s námi bavit. Do USA přiletěli s kamarádkou za její sestřenicí do Chicaga a pocházejí z Plzně. Docela jsme se tomu nasmáli.
Na večeři jsme šli do Rainforest café, kde měli několik desítek zvířat v opravdové velikosti a některá z nich se dokonce hýbala. Nás náhodou posadili ke dvojici krásných se slonů, což bylo opravdu super.
Večer jsme se ještě kochali výhledem na vodopády. To bude pro dnešek vše, uvidíme se zase zítra. :)
Comments
Post a Comment