Tak a je to tady. Dlouhé čekání ukončuje zvuk budíku v půl čtvrté ráno. Opravdu je to tady, letíme do USA. Cesta do Mnichova utíká celkem rychle, ani si nestihnu všimnout, že krátce před osmou hodinou ráno přijíždíme na letiště Franze Josefa Strausse a hledáme parkoviště.
Odbavení probíhá celkem v pohodě, i když je paní za přepážkou docela dost zvědavá a chce vědět odpovědi na spoustu zbytečných otázek. Nakonec naštěstí dostáváme palubní vstupenky na oba dva lety. Je docela škoda, že se nás nezeptala, kam bychom si chtěly sednout a tak budeme muset na prvním letu z Mnichova do Düsseldorfu sedět s tetou zvlášť. Po chvíli se loučíme s doprovodem a odcházíme do odletové haly.
Při nástupu do letadla si náš spolusedící všiml, že se spolu s tetou bavíme a tak se ochotně ptá, jestli si nechci přesednout, abychom spolu mohly sedět. Těsně před odletem nám personál hlásí, že celý náš let je vyprodaný, což byla celkem zajímavá informace, vzhledem k tomu, že se jednalo o vnitrostátní let. Let do Düsseldorfu trvá přibližně 50 minut. Během této doby dostáváme pití a malou svačinku. Musím říct, že lepší přistání jsem ještě nezažila. Ani trochu nešlo cítit, že jsme dosedli na zem. Vzhledem k vyprodanému letu a naší "velmi výhodné" pozici v předposlední řadě odcházíme z letadla jako poslední, ale to nám ani trochu nevadí, protože tu máme na letišti celé dvě hodiny na přestup.
Letiště v Düsseldorfu je celkem pěkné. Svůj volný čas trávíme na konci terminálu C, odkud odlétají velká letadla do zámoří nebo do Asie. Asi po dvaceti minutách čekání začnou z rozhlasu vyvolávat spoustu jmen z našeho letu, bohužel jsou mezi nimi i ta naše a tak spěcháme k přepážce, kde zjišťujeme, že se jedná o náhodnou kontrolu. Opět se nás vyptávají na spoustu zbytečných a otravných otázek. Chvilku po této kontrole začíná nástup do našeho letadla, nečekaně přichází další kontrola. Tentokrát s "velmi sympatickou" paní. Chce po nás vědět adresu, kde budeme ubytované a kdo nás bude živit. Jako další požaduje vidět naše zpáteční letenky. Snažím se jí vysvětlit, že není moje povinnost je u sebe mít, ale to ji vůbec nezajímá. Naštěstí všechno zachraňuje teta, která u sebe ony letenky naštěstí má.
Po nástupu do letadla zjišťujeme, že opravdu nemáme místa k okýnku, jak jsme se obávaly. Je to můj první dálkový let, kdy sedím na prostředních sedadlech a je to fakt hrůza. Zábavný systém Air Berlin je absolutně nesrovnatelný s tím u Turkish airlines. Mají tu přibližně 40 filmů a tak 15 seriálů. Celkem nuda, musím říct. Naštěstí náš let trvá jenom 7 hodin a 40 minut. Během letu dostáváme 3 jídla - jako první čokoládový muffin, poté oběd (dušená mrkev, brokolicové pyré a kuřecí maso) a jako poslední dostáváme k svačině salámový sendvič.
Celý let byl naprosto klidný a bez turbulencí. Takhle bezproblémový let jsem asi ještě nezažila. Po přistání následuje celní kontrola, na kterou jsme si museli pěkně počkat. Ve stejnou dobu totiž přiletěla 4 letadla (my z Düsseldorfu, z Londýna, z Pekingu a z Frankfurtu). Čekání se nám protáhlo na dlouhou hodinu a čtvrt a po té jdeme na řadu. Náš strážník není zrovna moc příjemný a ptá se na spoustu věcí, ale vše zvládáme v pohodě. Následuje skenování otisků prstů a aktuální fotka.
V příletové hale nás už nedočkavě vyhlížejí. Po přivítání si bereme taxíka a vyrážíme směrem Quincy. Cesta nám trvá asi 40 minut. Ani nejsem moc unavená, což je celkem zvláštní vzhledem k tomu, že jsem za celou dobu letu ani nezavřela oči. K večeři jedeme na zmrzlinu do mého oblíbeného Dairy freeze a pak se ještě jedeme projet k moři.
To bude pro dnešek vše. :) Omlouvám se, že není moc fotek, ale den byl celkem vyčerpávající a taky z letadla nešlo skoro nic vyfotit.
Brzy ahoj! :)
Comments
Post a Comment