Den 5 - Japonské zahrady
Hned ráno nás vzbudil silný děšť. Poprvé během našeho pobytu v Tokiu a podle předpovědi na další dny to nebude naposled.
Vybaveny jedním deštníkem jsme se vydaly směrem k císařskému paláci. Na místě jsme zjistili, že vůbec není tak velký, jako na fotkách a co víc, dokonce nás k němu ani nepustí blíž, jak na 150 metrů. A tak nám nezbylo nic jiného, než si udělat pár fotek a vydat se na naší další zastávku. Tou měly být přilehlé zahrady. Při cestě k jedné z fontán jsem zjistila, že by se v okolí měl nacházet Subway. (Pro ty z vás, kteří to neví, tak v jedné z poboček Subway v Česku zrovna brigádničím :D ). A to vám povím, to byl zážitek. Téměř kompletně odlišné sendviče a jiné doplňující položky menu. Do teď na to musím myslet. :D
Další zastávkou byla nádherná zahrada Koishikawa Korakuen. Krásně opečovávaná a téměř dokonalá japonská zahrada. Na jednom z polí se nacházely krásné, do fialových odstínů laděné kosatce, které byly největší atrakcí pro všechny turisty. Kousek opodál se nacházelo malé rýžové pole, kde každý květen žáci nedaleké základní školy sází sazeničky rýže, které pak na podzim sklízí. Má je to prý naučit úctě ke starým tradicím.
Plné dojmů z krásné zahrady jsme se vydaly pro změnu do další zahrady. (Jelikož píšu články trochu zpětně tak už vím, že japonské zahrady jsou nedílnou součástí plánů na téměř každý den :D :D ) Tentokrát se jednalo o botanickou zahradu, která je kousek od Tokijské univerzity. Tato zahrada byla úplně jiná, než ta předchozí. Skoro nic tu nemělo řád a všechno volně bujelo.
Po asi hodině a půl jsme se vyrazili směrem k nedaleké čtvrti Ikebukuro, kde se nachází největší nákupní oblast v Tokiu. Nás, tedy hlavně mě, zajímal nejvíc obchodní dům Sunshine city alpha, kde se nachází i největší obchod s Pokémony na světě - Pokémon mega centre Tokyo. Krásnější obchod jsem snad nikdy neviděla. Desetitisíce vyskládaných Pokémonů do regálů a spousta nádherných věcí, které člověk k životu prostě potřebuje. Vzhledem k našemu rozpočtu jsem nemohla obchod opustit s půlmetrovým Charmanderem, který na mě už od vstupu házel očko.
Po návratu do Nogizaky jsme se vydali opět směrem k centru naší čtvrti na večeři. Vybrali jsme si typickou japonskou restauraci, kde se objednává z automatu s obrázky, který se posléze postará o vaši objednávku. Vy si pak jen sednete ke stolu a čekáte na obsluhu, která vám donese jídlo přímo pod nos.
Tak to je zatím vše!
Comments
Post a Comment